Jmenuji se Šárka, ale tady za oceánem mi říkají Sarah.
Můj příběh se odehrává na krásném ostrově plném bohů, na ostrově Bali.  
Začal se psát před pěti lety ve vesničce Seraya, když jsem na terase svého bungalovu vytáhla pro tři děti z batohu pastelky a omalovánky.
To byl ten moment, který mi nadobro změnil život a dal mu ten správný směr…                 

 

Na ostrov Bali jsme přijeli s manželem na  měsíční dovolenou. A jak to tak v životě bývá a náhody neexistují, ostrov si mě znovu hned po návratu domů zase přitáhl. Pomáhala jsem tenkrát v jednom resortu s českými turisty jako dobrovolník, odpoledne jsem měla spoustu času a tak jsem si na terase četla. Při čtení mě začaly pozorovat děti z vesnice. Nejdříve jsme se jen tak okukovali.  Jednou jsem na ně zavolala, byly tři. Dvě holky, Wayan, Luh a kluk Purna  a já jsem si s nimi začala na terase bungalovu malovat, kreslit a hrát pexeso. To pro ně byl zážitek. Jejich rodiče jsou chudí rybáři a nemají peníze na pastelky, vodovky, sešity pro děti a děti nemají ve škole výtvarnou výchovu a tak zpráva o tom, že si „bílá žena“ hraje s dětmi na terase se šířila rychlostí blesku.   Během týdne se nebylo čemu divit,už jich bylo na terase 10 za měsíc 23. Až jsem jich jednou na terase a po celé zahradě  napočítala 43. To už jsme se sem vážně nevešli. A v tu chvíli jsem si přála mít nějaký prostor, kde si budeme moc spolu hrát. Chtěla jsem klubovnu.

Bali je magické místo a když si něco opravdu přeješ, tak si to přitáhneš

A stalo se, majitel pozemku na kterém teď klubovna stojí šel okolo a když viděl tolik dětí je u mě na zahradě řekl: Ty máš ale dětí, postav jim školu, já ti dám zadarmo pozemek, vyber si ho.“ To bylo něco neskutečného. A pak se dali věci do pohybu.

Jsem znamením střelec, takže jsem nebyla k zastavení. Za dva měsíce jsme měli klubovnu postavenou

Měla jsem pozemek, ale neměla jsem na stavbu peníze. V té době jsem potkala Jirku a Valerii, kteří mi poradili, že peníze na stavbu klubovny mohu zkusit získat přes portál Startovač. O Startovači jsem do té doby vůbec nevěděla. Nevěděla jsem, že existují stránky, kde mohou lidé přispět na dobrou věc. Mohou přispět na projekt, výměnou za malý dárek, který je potěší.         

Jsem znamením střelec, takže jsem nebyla k zastavení. Během krátké doby jsem zpracovala celý projekt. Vymyslela jsem odměny pro lidi. Vše nakreslila, spočítala.  Na stavbu klubovny a na vybavení jsem potřebovala 44 000,- Kč. Zhruba za měsíc jsem na Startovači spustila projekt do světa a věřila mu. A děly se zázraky. Během 14 dní jsem měla díky 68 lidem, kteří mě finančně podpořili, vybranou celou částku na stavbu klubovny a ještě něco na víc, celkem 52 500,-Kč.

Svatý muž nám stavbu posvětil a začaly jsme stavět. Nezastavil nás ani výbuch sopky Agung ani zemětřesení a ani Tsunami, které se prohnalo vesnicí a při němž se život ve vesnici úplně zastavil. Za dva měsíce jsme měli Klubovnu postavenou.

Na otevření klubovny a zahajovací ceremonii 21.9 2018 přišlo 64 dětí i s rodiči. Dovedete si to představit? 128 rozzářených dětských očí

Klubovnu máme krásnou s Českou a Indonéskou vlajkou,  vyzdobenou samými krásnými obrázky od dětí z klubovny i od dětí z českých základních škol.  Děti na Bali nemají ve škole výtvarnou výchovu ani žádné zájmové kroužky a tak ji opravdu plně využíváme a scházíme se v ní 4x týdně.  V úterý a v sobotu máme vždycky výtvarnou výchovu. Malujeme, kreslíme, stříháme, lepíme, zpíváme, cvičíme jógu a blbneme. Ve středu chodí maminky na výtvarný kroužek. Ve čtvrtek se učí angličtinu s balijskou paní učitelkou Ayu nejdříve maminky a poté i děti. .
Klubovnu navštěvuje standartně kolem 50 dětí. Ve věku od 3- 15 let. Nejvíc  jich tu vždy napočítám, když navlékáme náramky. Jednou jsem jich tu napočítala 96. Z prodeje krásných náramků, které děti v klubovně navlékají si financujeme celý chod klubovny, paní učitelku, ubytování pro dobrovolníky a další naše aktivity.

Tak takhle nevinně to před pěti lety začalo 🙂 A nyní když se ohlédnu, můžu s nádherným pocitem na srdci říct, že to mělo a má stále cenu. Klubovna mě úplně pohltila. Bali mě pohltilo. Já zde našla to pravé štěstí. Jsem tu neskutečně šťastná a šťastnější život se snažím dělat i malé místní holčičce Wayan, o kterou se tady ve vesnici s manželem staráme. Wayan je pěkné číslo a tak  jsem jí věnovala i celou první kapitolu v mé nové knížce s mými srandovními příběhy ze života na ostrově s názvem Příběhy ze země, kde gekoni dávají dobrou noc

  Moc děkuji ostrovu, že si mě přitáhl a že zde s manželem můžeme žít..

 

Líbí se vám náš příběh?

 
Můžeš se i vy stát jeho součástí.
Můžete nás podpořit a my s vaší pomocí zvládneme cokoliv.
 

Jak nás můžete podpořit?

V sekci „Jak můžete pomoci“ si můžete sami vybrat jaký typ podpory vám bude nejbližší

Moc  vám děkuji